Černý vodopád nad Dunajem


Temná věž francouzského architekta Dominiqua Perraulta je se svými 220 metry nejvyšší budovou ve Vídni a celém Rakousku. Kromě rekordní výšky ovšem přináší i nadstandardní architektonickou kvalitu.


Evropské metropole si obvykle nevystačí s jedním středem, a proto historická centra doplňují i ta ryze moderní, určená pro byznys - La Défence v Paříži, Postupimské náměstí v Berlíně nebo Canary Wharf v Londýně.

Vídeň v šedesátých letech expandovala na volné území na levém břehu Nového Dunaje, kde vyrostlo nové centrum pro mezinárodní instituce. Mezi ním a Dunajem ještě zůstalo cenné nezastavěné území. Má přímý kontakt s řekou, výhled na historickou Vídeň, přičemž je to odsud jen pár zastávek metrem do centra města a dvacet minut autem na mezinárodní letiště. Na exkluzivních parcelách se od roku 1995 staví Danube City, nová čtvrť s mixem budov pro kanceláře, bydlení a sociální a kulturní aktivity.

Na předpolí Reichsbrücke, a tedy nejblíž řece stojí nová dominanta Danube City - 220 metrů (s anténou 250 metrů) vysoký mrakodrap od francouzského architekta Dominiqua Perraulta. A nezůstane sám. K černé věži přibude ještě jedna, o něco nižší, ale se stejným designem, takže budou tvořit dvojici, podobně jako někdejší World Trade Center v New Yorku.

Rozpůlený monolit

"Věže připomínají dva kusy gigantického monolitu, který se jako by rozpůlil na dvě nestejné části," vysvětluje architekt Perrault klíčový motiv svého návrhu. Ze tří stran mají standardní rovné plochy, ale protilehlé fasády se synchronizovaně "vlní". Tím evokují imaginární řez, který rozděluje hypotetický monolit.

Vertikální vlny navozují určitý dojem tekutosti celé struktury, jejího odhmotnění, což symbolicky odkazuje k "tekutému" charakteru naší společnosti (připomeňme teze sociologa Zygmunta Baumana). Temný skleněný "vodopád" stéká k vodám Dunaje, proudícího přímo pod ním.

Osa mezi věžemi je rovnoběžná s řečištěm, z veřejného prostoru vzniknuvšího mezi nimi bude pohledová linie otevřená směrem k Dunaji a dál do historického jádra Vídně. Vedle výšky a strategického umístění podtrhuje dominantní charakter Perraultových věží též černá skleněná fasáda.

Když před čtyřiceti lety postavil architekt Foster přelomový černý monolit pojišťovny Willis Faber & Dumas v anglickém Ipswitchi, byla stavba považována za metafyzicky provokativní až psychotickou, podobnou černému obelisku v Kubrickově filmu 2001: Vesmírná odysea.

Domy s reflexivními fasádami mohou připadat leckomu poněkud autistické, často se tímto způsobem kryjí vojenské a špionážní komplexy. Ale na různě zalomených vlnách Perraultova mrakodrapu se z odrazu banálního pohybu mraků na obloze stává estetická či poetická událost, kvůli které stojí za to se na chvíli zastavit a jen tak koukat. Výborný, technicky nijak komplikovaný nápad, přitom velice efektní a originální.

Tmavé tóny převažují i na granitem obložených chodbách v interiéru. Černé jsou rovněž kovové větrolamy, které kryjí příchod k budově. Opticky zmírňují ostrý nástup vysoké konstrukce vůči okolní ploše. Ze stejného důvodu se na zadní straně zvedá veřejný prostor několika stupni na úroveň základny věže. Taková "strukturovaná topografie" pomáhá podle Perraulta začleňovat vertikální trajektorie do horizontu města a blízkého okolí.

Tvář moderní metropole

Investor si od nové dominanty slibuje, že podpoří vnímání Vídně jako moderního centra byznysu. To ale neznamená, že oba mrakodrapy budou plné kanceláří. DC Towers mají, podobně jako celá čtvrť Danube City, multifunkční využití. Proto by se jejich bezprostřední okolí nemělo proměnit po pracovní době v "město duchů".

Dolních patnáct pater obsadil designový hotel španělského řetězce Meliá s 253 pokoji a fitness centrum. Nad nimi jsou kanceláře a loftové byty. Šedesátipatrová věž "kulminuje" luxusní restaurací a barem na nejvyšším podlaží, s panoramatickou vyhlídkou na Vídeň, Dunaj a v případě příznivého počasí i na Bratislavu. DC Tower má i vyhlídkovou plošinu pro veřejnost, ovšem s placeným přístupem. Různé funkční segmenty budovy mají kvůli bezpečnosti své vlastní vstupy.

Mnozí návštěvníci doposud vnímají Vídeň jako ospalý relikt habsburské imperiální minulosti. Perraultův mrakodrap a další architektonicky ambiciózní projekty ale ukazují, že se Vídeň úspěšně transformuje v dynamickou moderní metropoli, která se rozhodně nemíjí s duchem doby.


psáno pro Hospodářské noviny - Víkend 2015

documentdocument_-_start_page.html
reportagereportage_-_start_page.html
textytexty_-_start_page.html
egoego.html