Génius expresionismu


Dynamické křivky, organické formy, imaginace. Předválečný německý architekt Erich Mendelsohn vnesl do železobetonové moderny emoce.

V německé Postupimi si vždy připadám jako v architektonickém Disneylandu.  Hohenzollernský klasicismus a rokoko, holandské a ruské domy protestantských emigrantů, tudorský zámečk, kopie římského Pantheonu a orientálních staveb, komunistické paneláky - to vše tu koexistuje na relativně malé ploše vedle sebe. Ve vědeckém parku na kopci Telegrafenberg pak stojí nepochybný umělecký vrchol postupimského guláše, falus podivných tvarů, který se jmenuje Einsteinturm - Einsteinova věž. Postavili ji v létech 1919 až 1921, aby ověřili platnost Einsteinovy teorie relativity.


Bylo to naprosté fiasko. Kvůli atmosférickým vlivům totiž nefungovaly teleskop a aparatura uvnitř observatoře s požadovanou přesností. Také samotná stavba se potýkala s velkými problémy. Původně měla být celá z železobetonu, jenže nekonvenčí zakřivené plochy byly nad síly stavitelů bednění. Proto se  dozdívalo cihlami. Ty se pak skryly pod omítkou s bílým nátěrem, čímž se celá konstrukce vizuálně sjednotila.


„Nikdy více!“, řekl po otevření observatoře její autor Erich Mendelsohn, pro něhož to byla první velká zakázka. To ještě netušil, že ho Einsteinova věž prakticky přes noc proslaví, dostane do učbnic architektury. Pozdější Mendelsohnovy stavby už její invenci nikdy nepřekonaly.


Orientálec z Východního Pruska

Fascinující příběh předního architekta německé moderny popsala Ita Heinze-Greenberg v monografii „Erich Mendelsohn ...ze života“ (vydal Spolek přátel ostravské kultury 2012), z které vychází i tento čánek.


Autorka interpretuje Medelsohnův život jako pohyb mezi dvěma krajními body, který život „Orientálce z Východního Pruska“, jak Mendelsohn sebe sama definoval, přinášel. „Vnímal svou sounáležitost se dvěma pocitovými okruhy. Tyto dva okruhy představovaly diametrálně odlišné body čsto vyvolávající vzájemná vnitřní i vnější napětí. Mendelsohn je ale pociťoval jako podnětná, protože ho udržovala v pohybu.“


Architektův příběh můžeme také „číst“ jako modelový případ židovské emancipace. Ze skromných poměrů vzešlý muž se vypracuje až na mezinárodní úroveň, ale nástup německého fašismu ho připraví o majetek, pracovní příležitosti a donutí ho v roce 1933 k emigraci. Mendelsohn se poté stává jakýmsi Ahasverem architektury. Nejprve zakládá architektonické kanceláře v Londýně a Jeruzalémě a čsto mezi nimi cestuje. V roce 1941 však emigruje do USA, usazuje se v New Yorku a přednáší na univerzitách. Na podzim 1945 se pak stěhuje do San Franciska, kde si otevírá architektonickou kancelář. „Vše záleží na tom, cítit se lehce a být pohyblivý. Kdo omezí svůj pohyb, zkostnatí,“ napsal architekt v dopise své manželce Luise.


Mystika Einsteinova vesmíru

Erich Mendelsohn se narodil 21. března 1887 v Allensteinu ve Východním Prusku (dnes Olštýn v Polsku). Již za studií navrhl pro židovský hřbitov kapli a strážní domek (1911). Za faktický start jeho profesní kariéry se považuje až Einsteinova věž, která se okamžitě stala ikonou expresionistické architektury.


Její dynamický amorfní tvar označl samotný Einstein jediným klíčvým slovem za „organický“. Radikálně se odlišoval od německé architektonické moderny, kterou mezi válkami reprezentoval hlavně Bauhaus a jeho funkcionalistické krabice. Tady šlo o víc než jen o „dům-stroj“. Budova observatoře se stala symbolem světa idejí, vyjádřením č zhmotněním mystiky Einsteinova vesmíru. Samotný Mendelsohn si na svém díle cenil, že je jasným architektonickým organismem, z kterého „nelze odebrat ani jednu část z hmoty, z pohybu nebo z logického průběhu, aniž by došlo ke zniční celku“. Jako v tom vesmíru...


Mezi léty 1914 a 1920 naskicoval Mendelsohn desítky návrhů. Většina skic vznikla za války, v zákopech na ruské a francouzské frontě. Zdá se, že na extrémní situaci neustálého ohrožení života reagovalo architektovo nevědomí spontánní tvořivostí, mající až extatický charakter: „Dnes čsně ráno už nad papíry. Vize jsou opět za každým kruhem světla, za každou krvinkou zavřeného oka. Masy hmoty, která tu stojí dozrálá, se v mžiku natahují, přesouvají, takže je pro ruku téměř nemožné je alespoň přibližně zachytit. Lituji, že ruka a vize nejsou propojeny nějakým strojním mechanismem. Ale zdá se, že teprve odpor si vynutí formu.“


Dynamické fasády

Po expresionistickém období, odborníci ho považují za nejzajímavější v celé jeho kariéře, zůstala jen jediná realizace, Einsteinova věž. Potom se architekt musel poněkud „uzemnit“ a ve svých návrzích více zohledňovat účl staveb. Plastičost nahrazuje vnitřní strukturální expresivitou materiálů (např. továrna na klobouky v Luckenwalde 1921-1923).


Mendelsohn dokázal vnést do architektury dynamiku a pohyb, čímž se odlišoval od statické pravoúhlé geometrie Bauhausu. Dynamického efektu nejčstěji dosahuje zaoblením fasády a pásovou modelací. Expresivní zaoblení se výrazně uplatňuje na návrhu obchodního domu Schocken ve Stuttgardu (1925-1926) a v menším měřítku na obchodním domě Rudolf Petersdorff ve Vratislavi (1927-1928). Ten musí být povědomý i obyvatelům Prahy, protože jeho zmenšená kopie stojí nedaleko Stavovského divadla. Obchodní dům Brandejs, jak se dřív jmenoval, se připisuje architektovi Adolfovi Foehrovi. Mezi odborníky se traduje, že ho nejspíš nakreslil některý z projektantů jeho ateliéru.


Stvořitel světa

Podle kunsthistoričy Ity Heinze-Greenberg chápal Mendelsohn povolání architekta holisticky, univerzálně, totálně, viděl v něm stvořitele, podobného Bohu, který z neforemné hromady kamení tvoří svět přesných sil. „Stavění je stav blaženosti,“ napsal Mendelsohn v roce 1933, v zlomovém bodě své kariéry.


V reálném světě bohužel dochází i opačému procesu, kdy ze „světa přesných sil“ se znovu stávají neforemné hromady kamení. Některé důležité stavby proto známe už jen z výkresů a fotografií. Obchodní dům Schocken ve Stuttgartu zbourali v roce 1960. Nahradila ho banální novostavba. Funkcionalistický palác Columbus z roku 1932 zase nechali srovnat se zemí východoněmečí soudruzi. Byl se svými deseti patry největší budovou na berlínském Postupimském náměstí. Přežil jako jeden z mála jeho kobercové bombardování. Osudným se mu stalo až lidové povstání proti komunistické moci v črvnu 1957, během kterého vyhořel.


Jedinou Mendelsohnovou stavbou u nás je obchodní dům Bachner v Moravské Ostravě (1933), devátý a poslední v dlouhé řadě jeho obchodních domů. Ten ovšem poněkud utrpěl pozdějšími stavebními zásahy.



Návrat do země otců

„Vracíme se zpět, opět do země našeho původu – vítr a počsí, které musí nastat, jsou pouhou předzvěstí slunce a blaženosti ještě dlouhého léta, společého podvečra,“ napsal Mendelsohn v dopise ženě Luise. V Palestině projektoval nemocnice, školy, knihovny, domy prominentů. Jeho naděje se však nenaplnily.


„Usiloval o to, spojit navzájem dva póly, které ho určvaly, Západ a Východ, nebo – jak to sám skvěle pojmenoval - sjednotit „prušáctví s věží muezzina“. To byla jeho utopická představa o vlasti. Politická realita v „zemi jeho otců“ však nesměřovala k dialogu a sjednocení, nýbrž k separaci a izolaci,“ tvrdí Ita Heinze-Greenberg. Proto v roce 1941 zavírá kancelář v Jeruzalémě a stěhuje se do USA. Pracuje hlavně pro židovskou komunitu, tedy stejného klienta, jako na samém začátku své kariéry. Kruh se uzavírá.


Erich Mendelsohn, spolu s Gropiusem a Miesem van der Rohe nejvýznamnější  představitel německé architektonické moderny, zemřel 15. září 1953 v San Francisku.


psáno pro Hospodářské noviny - Víkend 2013

documentdocument_-_start_page.html
reportagereportage_-_start_page.html
textytexty_-_start_page.html
egoego.html