Druhý pád Berlínské zdi


Před čtvrtstoletím chtěli občané Německa nenáviděnou zeď coby symbol německé hanby zbourat, dnes ji chrání vlastními těly. V Berlíně se ukazuje, jak se symbolický význam některých věcí časem mění.

Pokud lze nějaké místo v Berlíně označit za romantické, tak je to okolí mostu Oberbaum. Po jeho neogotické konstrukci z červených cihel jezdí žluté vlaky U-Bahnu, špičaté věže se zrcadlí na hladině Sprévy, jejíž břehy lemují staré industriální stavby, předělané na kanceláře a byty. Oberbaumbrücke je spojnicí mezi dvěma živými a populárními čtvrtěmi, Friedrichsheinem a Kreuzbergem.  Život tady tepe ve dne v noci. Atmosféru místa umocňuje nejdelší dochovaný kus Berlínské zdi, ozdobený graffiti. East Side Gallery je povinnou zastávkou každého turisty. Ti pak často posedávají či polehávají v parčíku mezi zdí a Sprévou, obvykle i s lahví piva v ruce, pokud to počasí dovolí.


Atraktivní lokalitu nyní hodlá využít developer Living Bauhaus. Na úzkém pozemku mezi Sprévou a Berlínskou zdí staví „Living Levels“ - 63 metrů vysokou obytnou věž s exkluzivními byty, kde metr čtvereční podlahové plochy bude stát až 7000 EUR. Je tu však komplikace. Potřebují odstranit dvacet dva metrů slavné zdi, protože betonové segmenty překáží přístupu do plánované novostavby. Obyvatelé Berlína se postavili proti. Zeď bránili svými těly před stavebními stroji. Zatím se zdá, že úspěšně. Podle posledních vyjádření v médiích hledá developer citlivější řešení.


Rozbij tu zeď

Slavné záběry z listopadu 1989 ukazují opačný obrázek. Davy mladých lidí rozbíjejí kladivy nenáviděnou zeď. Volkspolizei jim v tom brání pomocí vodních děl. V Bernauer Strasse zase hlídal zeď dnem i nocí místní kněz, aby se zachovala jako památka budoucím generacím. Konec východoněmeckého režimu přežily jen tři úseky a ten u Oberbaumbrücke je se svými 1300 metry nejdelší.


Berlín rozdělili v noci na 13. srpna 1961. Dva měsíce předtím se vůdce východoněmeckých komunistů Walter Ulbricht dušoval, že „nikdo nemá v úmyslu postavit zeď“. Přes Berlín do té doby emigrovalo 1,6 miliónů lidí za svobodou. Proto chtěli poslední díru v železné oponě uzavřít.


Vzniklo však něco víc než jen překážka volného pohybu obyvatelstva. Z Berlínské zdi se stal symbol rozděleného Německa i světa. Vykolíkovalo se tu hřiště pro studenou válku. Přes různá proklamativní prohlášení politiků („Ich bin ein Berliner“) je třeba přiznat, že jim status quo dlouho vyhovoval. Německo dvakrát zpustošilo Evropu, po rozdělení už nebylo obávanou mocností. Východním Němcům pak Berlínská zeď připomínala, že vlastně žijí v komunistickém vězení. Měli ji stále na očích. Symbol německé hanby.


Na Berlínské zdi prokazatelně zahynulo 136 lidí. Celkový počet obětí se odhaduje ke dvěma stovkám. Prvním zastřeleným byl Günter Litfin. V srpnu 1961 se pokusil přeplavat do západního Berlína. Střelili ho dvakrát do zad, zmizel pod hladinou. Do konce října zabili ještě dalších patnáct lidí. Tak to tady chodilo. Poslední obětí Berlínské zdi 1961 byl dvacetiletý Chris Gueffroy, zastřelený v únoru 1989 v Treptowě.


Currypoint Charlie

Krev zavražděných dávno smyl déšť, vsákla se do země, rozpustila ve Sprévě. Kdo si na ně po tolika létech vzpomene? Čas smazal hanbu i nenávist, je to jeho práce. Za Berlínskou zeď se už nikdo nestydí. Naopak. Stala se historickým monumentem, turistickou atrakcí. Autobusy přivážejí turisty k památníku na Bernauer Strasse jeden za druhým. Okolí Checkpoint Charlie má nyní až pouťový charakter, jak se tady mísí atrakce pro návštěvníky, stánky s fastfoodem, currywurstem, šašci v dobových uniformách a romské kapsářky.


Berlín je historicky „plochým místem“, nemá žádné mimořádné památky. Přesto se pro návštěvníky stal v posledních létech stejně atraktivním, jako třeba Londýn, Paříž nebo Řím. V turistickém průmyslu se tu protočí okolo 10 miliard EUR ročně a zaměstnává přes čtvrt miliónů lidí. Na tak  „nehezké“ město to je výborný výkon. Vedle muzeí, nočního života a moderní architektury je hlavním lákadlem právě Berlínská zeď. Každý ji zná, každý ji chce vidět. Logo „mauer“ nebo „wall“ je v Berlíně všudepřítomné.


V dokumentačním centru na Bernauer Strasse promítají video z helikoptéry, která letí nad Berlínskou zdí po celé její délce. Asi to není politicky korektní, možná je to až cynické, ale takto natočená zeď působí jako bezkonkurenční „land art“. A Němce musí mrzet, že si z ní nenechali trochu více.


psáno pro Hospodářské noviny - Víkend 2013

documentdocument_-_start_page.html
reportagereportage_-_start_page.html
textytexty_-_start_page.html
egoego.html
••• více fotografií ZDEreportage_-_the_berlin_wall.html