Uděláme v Přemyslovcích pořádek


Po vzniku vědy přestal být svět tajemný a magický, protože analytické myšlení ho poněkud „odkouzlilo“. Teď se vědci chystají provětrat zakladatelské mýty českého státu.

Zabili ho v boji sečnou ranou do hlavy, jak bylo v té době celkem časté. Pochovali ho na významném místě na Hradě, s mečem a plnou zbrojí. Z toho se usuzuje, že byl vysoce postaveným mužem, možná i vládcem. Bojovník, jak zachovalé kostře fyzicky dobře stavěného muže z 9. století říkají historici, nyní leží pod skleněnou deskou v expozici Pražského hradu. „Profesor Emanuel Vlček Bojovníka před několika desetiletími zkoumal. Podle poznatků klasické antropologie není příbuzný s Přemyslovci,“ říká Jan Frolík, vedoucí archeologů Pražského hradu. Nic víc o něm nevíme.


Archeologický výzkum prokázal, že Pražský hrad existoval už před nástupem Přemyslovců. Z předliterární éry však nemáme žádné písemné informace o jeho obyvatelích a tehdejších mocenských vazbách. Jen se logicky usuzuje, že vládnoucí rody nejspíš byly pod vlivem mohutné sousední francké říše. Také v dějinách nejstarších Přemyslovců není úplně jasno. Například antropolog Vlček určil, že svatého Václava zabili podle histologie chrupu ve věku 38 až 48 let, což vzbudilo kontroverzi. Podle historiků zemřel, ať již úkladnou vraždou nebo nešťastnou náhodou, stár 18 až 35 let. Jen u mála kosterních pozůstatků prvních pěti generací se podle Jana Frolíka s jistotou ví, kdo je kdo: „Někde jsou nejasnosti značné, jako například připsání ostatků Spytihněvovi I. Sice podle dobře zdůvodněné hypotézy, ale stále jen hypotézy. V hrobce Břetislava II. se zase našlo místo ostatků mladého muže pět jedinců, převážně žen.“


Možnosti tradiční antropologie jsou v identifikaci jednotlivců omezené. Příbuzenství lze vystopovat jen tehdy, pokud se v rodu objevuje nějaká anomálie. U nejstarších Přemyslovců to byla podle výzkumu profesora Vlčka „pruhovitá kondenzace kostní tkáně v diploë čelní kosti, který od svého maximálního rozvoje u kněžny Ludmily ubývá směrem k synovi Vratislavovi, ale který je ještě prokazatelný u vnuka Václava“. Zjednodušeně jde o ztluštění některých lebečních kostí. Příbuznost Vratislava a sv. Václava dokazuje i zúžení horního zubního oblouku, vytvoření předkusu a vysokého tvrdého patra. S „ředěním krve“ v dalších generacích se unikátní morfologické variety postupně ztrácejí.


Incest v Luxoru

„Ničeho se prosím nedotýkejte.“ Forenzní genetik Daniel Vaněk si nasadil roušku a gumové rukavice a demonstruje ve své ultra sterilní laboratoři přístroj na sekvencování DNA, který by mohl udělat ve starých kostech pořádek. Se zkoumáním lidských ostatků má doktor Vaněk bohaté zkušenosti. Zakládal forenzní genetiku u české policie a několik let identifikoval oběti z masových hrobů v Bosně. „Archeogenetika dokáže jednoznačně určit to, co antropologie ani náhodou – jestli byl Bojovník zakladatelem dynastie Přemyslovců nebo příslušníkem jiného královského rodu. Je to také jedinečná příležitost, jak zpopularizovat vědu, dát lidem zajímavé téma. Kdyby měli v USA královské linie, tak už něco podobného dávno udělali.“


Velká reportáž o faraonovi Tutanchamonovi v posledním vydání National Geographic popisuje, co všechno může takový archeogenetický výzkum odhalit. Analýzou DNA z mumií z pohřebiště v Údolí králů v egyptském Luxoru se přesně určily rodinné vazby Tutanchamona – dědeček Amenhotep III., babička Teje, otec Achnaton a bezejmenná matka, nazývaná „mladší žena“, která byla však sestrou Achnatona (Achnaton byl jinak ženat se slavnou Nefertiti). Incestní vztah mezi Tutanchamonovými rodiči vysvětluje jeho vrozené postižení levé nohy (tzv. koňská noha, pes uquinovarius), částečný rozštěp patra a celkově narušené zdraví, vedoucí k předčasnému úmrtí v devatenácti létech. I Tutanchamonova manželka Anchesenamon byla coby dcera Achnatona a Nefertiti jeho poloviční setrou. Jejich dvě děti se narodily předčasně a mrtvé. „Incest nebyl mezi členy starověkých egyptských královských rodin nic neobvyklého. Podle mého názoru však v tomto případě byl jednou z příčin předčasné smrti Tutanchamona,“ napsal v National Geographic přední egyptský archeolog Zahi Hawass.


Zahi Hawass se původně stavěl ke genetickému zkoumání královských mumií negativně, protože naději na získání použitelných vzorků považoval za příliš malou na to, aby odůvodňovala „rušení klidu posvátných ostatků.“ U nás takové náboženské skrupule nemáme. Antropologům ale vadí, že metoda získávání DNA, kdy se kost dekalcifikuje a rozemele na prášek, je destruktivní. „Ze stehenní kosti potřebujeme váleček dlouhý 10 centimetrů nebo dva zuby. Tedy velké množství materiálu, který nejde jinak nahradit,“ přiznává Vaněk největší problém současné archeogenetiky. „Metodu snad časem vylepšíme tak, že bychom, řečeno právnickým jazykem, vystačili s množstvím menším než malém.“ Doktor Vaněk už pracoval s vzorky z období neolitu, starými přes deset tisíc let. Aby se dala DNA vůbec získat, nesmí být tělesné ostatky uloženy ve vlhkém agresivním prostředí, jež zničí genetickou informaci během několika let. Pokud se někdy najdou ostatky sv. Anežky, po kterých se usilovně pátrá, bude velice obtížné je geneticky identifikovat, protože její původní hrob v Anežském klášteře u Vltavy byl zaplavován spodní vodou.


Na misce vah

Pracovna antropologa Petra Velemínského nezapře jeho profesi - na stole leží v skleněných schránách lidské lebky a jedna stehenní kost. Antropologům vadí destrukční metoda získávání DNA, snadněji by smířili s „menší“ škodou v případě žeber nebo zubu, který se navíc dá nahradit odlitkem: „Nevíme, jak se vyvinou metody za pár desetiletí. Není příliš riskantní stehenní kost, z hlediska pohybového aparátu jednu z nosných, nenávratně zničit? Každý nový výzkum je ale jinak prospěšný.“ 


Vždy je třeba zvážit, že získané informace zvýší hodnotu celého vzorku. Pokud k výzkumu dojde, využijí se vedle DNA nejmodernější diagnostické metody – trojrozměrné zobrazení, laserové skenování, CT. Zlatým dolem na informace může být analýza izotopů ze zubů a kostry. „Každé geografické oblasti je totiž vlastní určitá geochemická charakteristika, která odpovídá obsahu stabilních izotopů různých prvků obsažených v horninách, z nichž se zvětráváním dostávají do půdy a do vody a poté do rostlinné potravy v poměru typickém pro dané území. Zuby mineralizují v raných etapách ontogeneze, u člověka v prvních letech života, a obsah stabilních izotopů získaný během růstu a utváření dentice zůstává v zubních tkáních zachován po celý život. Naproti tomu kostra uchovává izotopový profil, který odpovídá posledním několika rokům života, popisují metodu Lenka Kovačiková a Jaroslav Brůžek v časopisu Živa.


Výzkum ostatků Bojovníka a nejstarších Přemyslovců je plánován na tři až čtyři roky. Genetik Vaněk a tým archeologů Jana Frolíka žádá o grant už potřetí. Jestli grantová komise přidělí potřebných 7 miliónů korun se rozhodne začátkem listopadu. V archeologii to jsou docela velké peníze, protože běžný tříletý výzkum obvykle stojí milión, maximálně dva. V kontextu českého státního rozpočtu a s ohledem na nehorázné plýtvání s veřejnými penězi představuje 7 miliónů pakatel - například sedm metrů dálnice nebo příspěvek na jeden mizerný český film. „Jednou se ten výzkum stejně bude muset udělat,“ dodává Vaněk.


Kostlivci ve skříni

Výzkum ještě nezačal a už vzbudil diskuzi. Někteří novináři a historici spekulují, že Přemyslovci mohli mít vazby na severoněmecký Oldenburg, jakýsi „středověký Brusel“, odkud se rekrutovaly vládnoucí rody několika evropských zemí. Mohlo by se dokonce ukázat, že Přemyslovci nebyli Slované. Nad takovou hypotézou se Jan Frolík usmívá, protože povědomost o cizím původu u Přemyslovců není a kdyby byla, nejspíš by se zachovala: „Rurikovci, kteří pocházeli z Oldenburgu a vládli Kyjevské Rusi, si v první generaci udržovali neruská jména. Ruští a po nich sovětští historici se těžko vyrovnávali s tím, že byli cizího původu a snažili se dokázat opak. Každý národ si táhne ve svém kufříku zátěž z minulosti, se kterou se jen těžko vyrovnává.“


Co mají ve svém kufříku Češi se teprve ukáže. I kdyby se zjistilo, že Přemyslovci byli třeba Germáni a musely se kvůli tomu korigovat zakladatelské mýty českého státu, žádné velké pozdvižení by to nejspíš nevyvolalo. Jako když se nedávno ukázalo, že takzvaní genetičtí Slované tvoří jen čtyřicet procent české populace. Národní obrození a panslavismus už máme naštěstí za sebou.


psáno pro Sanquis 2010

documentdocument_-_start_page.html
reportagereportage_-_start_page.html
textytexty_-_start_page.html
egoego.html