Kremnica nad zlato


Těžba zlata a stříbra udělala ve středověku z slovenské Kremnice výstavní gotické město. Co bylo kdysi požehnáním, může se stát prokletím. Dnes se místní bojí, že chystané obnovení těžby jejich domov zničí

Dům Jaroslava Lečka stojí ve strmém svahu nad Kremnicí. Nabízí nádherný výhled na městský hrad i historické jádro. Za městem se jako kulisy vypínají ostré kopce, které uzavírají úzké údolí. Nad idylickým obrázkem Kremnice se však stahují temné mraky. Na horizontu nad domem pana Lečka chce těžební společnost Kremnica Gold Mining otevřít povrchový důl. „Všechen prach a hluk se bude valit přes nás. Navíc je celé území po staletích těžby poddolované, v podzemí se táhnou kilometry starých štol. Když do toho začnou znovu rubat, tak to taky může spadnout,“ stěžuje si pan Lečko. A nazlobeně mávne rukou ke kopci, odkud očekává problémy.


Zlatá léta

Těžba zlatostříbrných rud má v Kremnici dlouhou, více než tisíciletou tradici. Vrcholu dosáhla v 14. století, kdy hory ročně vydaly až 400 kg čtrnáctikarátového zlata. Gotické měšťanské domy na Štefánikově náměstí dodnes připomínají, jak bohatým městem Kremnica tehdy byla. Jenže s poklesem těžby v dalších stoletích ztrácela svůj význam a centrem uherského hornictví se stala Banská Štiavnica.


Zlato se v Kremnici těžilo ještě po druhé světové válce, 85 kg ročně. Vyčerpaná ložiska však byla nerentabilní a proto je v roce 1970 zavřeli. Jenže potom cena zlata dramaticky stoupla, z 36 dolarů za troyskou unci v roce 1970 na 615 dolarů v roce 1980. I když v další dekádě klesla pod 400 dolarů, byla stále dost vysoká na to, aby komunistický režim uvažoval o obnovení těžby. Už to nestihl. Současné ceny, kolísající mezi 1600 až 1800 dolary, působí na těžební společnosti jako červený hadr na býka. Nejedna stará šachta nebo výsypka může znovu proměnit ve „zlatý důl“.


Jedno takové místo leží jen kilometr vzdušnou čarou z centra Kremnice, v lokalitě Šturec. Traduje se, že toto unikátní „priepadlisko“ o délce 700 metrů a hloubce až 170 metrů vzniklo za série zemětřesení v roce 1443. Geologové to zpochybňují. Zlato se tu hlubinným způsobem dobývalo už před rokem 1000. A něco v zemi ještě zůstalo. Podle staršího geologického průzkumu tady leží přes 30 tun zlata a přes 200 tun stříbra. Má to však háček. Rudy většinou mají velice nízký obsah kovu, jen do dvou gramů na tunu. Proto se budou muset vydolovat desítky miliónů tun horniny a zlato se nejspíš bude louhovat s pomocí kyanidu.


Stará identita v nových časech

Na Šturec lze dojít z centra města za dvacet minut Bánskou cestou, nomen omen. Míjím staré šachty a technologické provozy, které se střídají s domy a zahradami. Hornictví bylo integrální součástí města a Kremnica na něm vyrostla. Není obnovení těžby v historickém hornickém městě vlastně normální?


Luboš Kürthy, profesionální památkář a předseda občanského sdružení Kremnica nad zlato si to nemyslí. Scházíme se pod barokním morovým sloupem na náměstí, který zdobí pozlacená hornická kladívka. Shodou okolností nese pan Kürthy v rukou stará dvířka od pece, taktéž ozdobená hornickými kladívky. Hornickou identitu Kremnice ale považuje za minulost: „Vznikly tady určité historické hodnoty. My však žijeme v jiné době a měli bych je tedy využívat jiným způsobem. Ani bolševici si tady nedovolili těžit povrchově.“


V minulosti se těžilo v hloubce po žíle. I když se těžba odehrávala přímo pod městem, na povrchu to nebylo moc znát. Například nádherné renesanční náměstí sv. Trojice v Banské Štiavnici postavili přímo nad vytěženými štolami. V Kremnici je situace o něco složitější. Kvůli nejisté statice na poddolovaném území zbourali na konci 19. století velký kostel na náměstí a snížili hradby. Teď se obávají, že odstřely v plánovaném povrchovém dole a následné podzemní otřesy urychlí devastaci starých důlních děl a způsobí škody na památkách.


Prodat za každou cenu

Primátorka Zuzana Balážová řídí Kremnici už druhé volební období. Drobnou černovlásku vynesl do křesla odpor proti kanadské společnosti Tournigan Gold Corporation, která plány na těžbu zlata oprášila jako první: „Byla jsem lídrem kampaně a stala se tak populární“. Nyní válčí s Kremnica Gold Mining, současným držitelem těžební licence. Paní Balážová není typem romantické ekologické aktivistky. Vystudovala numerickou matematiku, před vstupem do politiky se zabývala informačními technologiemi a průmyslovým inženýrstvím. Na počítači mi ukazuje 3D projekce ložiska Šturec, stažené z internetu, které si porovnává s mapami Google. „Podle předchozího projektu společnosti Tournigan se bude muset vytěžit 45 miliónů tun horniny, z toho se bude 15 miliónů zpracovávat v kyanidových odkalištích, která se nedají rekultivovat. Neskutečná environmentální zátěž.“


Luboš Kürthy zase argumentuje ekonomickými a společenskými důvody: „Environmentální věci jsou důležité, ale nás především zajímají naše občanská a majetková práva.“ V centru Kremnice si koupil velký renesanční dům. Bojí se, že po obnovení těžby se stane neprodejným nebo za směšnou částku. „Kdo by si koupil dům nedaleko kyanidového odkaliště?“ táže se Kürthy. Plánovaná těžba prý poškodí sociální strukturu města. Obyvatelé se budou snažit zbavit svých domů a odstěhovat se pryč. Do levných nemovitostí se podle „českého modelu“ nastěhují lidé na sociálních dávkách. „Veřejný zájem je v Kremnici jiný než zájem těžařů,“ shrnuje podstatu problému Kürthy. Hodnota ložiska Šturec se odhaduje na 300 miliónů dolarů. Těžební společnost zaplatí státu daně a nájemné za využívání ložiska, které se vypočítává z tržní ceny nerostu a je pět procent. Město Kremnica nedostane nic.


Až přiteče 100 miliónů

Historické centrum Kremnice je za prosluněného odpoledne mimořádně příjemné. Na pěší zóně před hradbami vysedávají lidé, popíjejí kávu a pivo na zahrádkách kaváren a restaurací. Opevněnou gotickou bránou se vchází na hlavní Štefánikovo náměstí. Velkorysý prostor člení tři vertikály – věž Františkánského kláštera v dolní frontě náměstí, barokní morový sloup v jeho středu a věž kostela sv. Kateřiny v městském hradu nad náměstím. Kremnica byla za války vybombardovaná. Proluky na náměstí zaplnily stavby z padesátých let, které svými proporcemi s původními měšťanskými domy neladí.


Těžební společnost Kremnica Gold Mining, s.r.o., má kanceláře v areálu šachty Ludovika, která je ve svahu nad městem. V roce 1982 tu vykopali novou štolu Andrej, z níž se dělal geologický průzkum ložiska Šturec. „Příprava těžby bude trvat tři až pět let, samotná těžba jedenáct, ale může se prodloužit až na dvacet, to závisí na dalších průzkumech. Potom se bude rekultivovat. Vytvoří se 150 až 200 pracovních míst a z naší investice okolo 100 miliónů euro se určitě něco přesune i do komunity,“ říká jednatel Kremnica Gold Mining Dušan Roob. Environmentální dopady nepopírá. „Je to báňská činnost, ale řízená.“ O technických detailech a jestli budou louhovat kyanidem se nechce bavit.


Odpůrci těžby slibům zlatokopů nevěří. Pracovních míst prý vznikne kvůli mechanizaci málo a je otázkou, kdo je obsadí. A přínos investice v žádném případě nevykompenzuje „devastaciu prírodného a sociálného prostredia“, jak očekávané následky těžby popisuje radnice. Jen si to představte – obrovský kráter uprostřed krásné kopcovité krajiny, hned za humny historického města. „Bude to tady vypadat jako někde v severních Čechách. Na město budou padat mračna prachu a bude trpět hlukem a otřesy z detonací,“ varuje Kürthy.


Nejstarší na světě

V rohu Štefanikova náměstí stojí areál slavné mincovny Kremnica. Těžba zlatostříbrné rudy zaznamenala vzestupy a útlumy, několikrát se zastavila. Mincovna však jede nepřetržitě od roku 1328, zaměstnává okolo dvou stovek lidí a představuje sofistikovanější byznys než je dolování v zemi. Nezaměstnanost je v Kremnici dlouhodobě pod slovenským průměrem. Před krizí byla pod 7 procenty, nyní se pohybuje mezi 11 a 12 procenty.


Naproti mincovně provozuje Marián Brhlík podnik s poetickým názvem Fontána u Bomela. Je to obyčejná putyka s pivem, lacinou kořalkou a automaty. Jako vyučený baník se pan Brhlík dívá na těžbu zlata z obou stran: „Vytvořila by se pracovní místa a město by z toho profitovalo. Ale dopad na životní prostředí by byl asi katastrofický.“ Naprostá většina obyvatel se těžby obává. Někteří mi na ulici říkali, že by jim tolik nevadila, kdyby nebyla tak blízko města. Občanské sdružení Kremnica nad zlato získalo v krátkém čase 2300 podpisů občanů proti těžbě. „Je to víc než polovina voličů,“ říká primátorka Balážová.


Jednatel těžařů Dušan Roob tomu oponuje: „Není to tak jednobarevné. Je něco jiného chodit po domech a sbírat podpisy, když vás každý zná, a něco jiného zůstat sám za plentou a svobodně se vyjádřit.“ Roob naráží na zmařené referendum, které vyhlásili zastupitelé města loni v listopadu. Na stejném zasedání poslanci těžbu deklarativně odmítli. Tím bylo podle primátorky Balážové o stanovisku města v této věci již rozhodnuto a referendum pro nesplnění zákonných podmínek nevyhlásila. Dlouhodobý spor zjitřil atmosféru ve městě, dva poslanci složili kvůli tomu mandát. Jedním je majitel velkého gotického domu na náměstí Martin Varhaňovský: „Pokud jste se nepřipojil podpisem k těm 2300 lidem, tak vás tady považují za hajzla, který chce strašné zlo.“


Zdá se, že o budoucnosti Kremnice se bude v nejbližších měsících a létech rozhodovat hlavně u soudu. Odpůrci těžby kritizují úřady, že vycházejí těžařům vstříc nad rámec zákona a podávají na jejich rozhodnutí žaloby. „Pointa je taková, že v postkomunistické zemi nejsou politici a úředníci zvyklí garantovat práva občanů,“ říká Kürthy. Proto už pošilhává po Soudnímu dvoru EU v Luxemburku, kde skončila i jiná slovenská environmentální kauza – skládka odpadu v Pezinoku.


psáno pro Hospodářské noviny - Víkend 2012

documentdocument_-_start_page.html
reportagereportage_-_start_page.html
textytexty_-_start_page.html
egoego.html